Co mě přivedlo ke kresbě zvířat?

Když jsem byla malá holka, obdivovala jsem každé zvíře, které jsem mohla potkat. Často jsem trávila čas v přírodě a poslouchala bohatý koncert zpěváčků za doprovodu šustícího listí nad hlavou. Vlahý vítr tento zvuk jemně podbarvil. V dálce šuměl potok a pohladil každý kámen, který mu stál v cestě. Bylo vskutku kouzelné pohlédnout do dáli a spatřit spanilé stádo srnek. Okamžik, který zachytil náš vzájemný pohled, byl beze slov jasný a plný oboustranného respektu. Jejich pohyb byl neskutečně ladný, výraz očí jemný a hluboký. Les byl v dokonalé souhře jeho obyvatel a rostlin, které tvořily krásný celek přírody. Ve společnosti domácích mazlíčků jsem vnímala jejich vnitřní klid. V kočkách jsem viděla osobnosti, které rozhodnou sami jestli se přitulí a budou kouzelně vrnět na Vašem klíně. Psi mě fascinovali svou jasností v řeči těla, mimiky a doprovodných signálů zvuků, které přesně korespondovaly s tím, co chtěli sdělit, zda jsou s Vámi spokojení, rádi Vás vidí, či nikoliv. Upozornili Vás, jestli se k Vám blíží vetřelec a zda je potřeba na danou situaci reagovat. Nikdy nic nepředstírali a v jejich společnosti jsem vždy cítila spřízněnost a štěstí, že s nimi mohu trávit čas a oni mě přijímají takovou, jaká jsem. Učila se od nich, co nám sdělují a jak navzájem spolu komunikují. Jiskra v oku zvířat mě vždy okouzlila natolik, že jsem chtěla jejich obraz ztvárnit na list papíru. Ve svém dospělém věku jsem si splnila svůj dětský sen a moji smečku tvoří překrásný kocour a nádherná psí slečna, oba mě stále učí a jsem jim vděčná, že jsou se mnou.